Kličkování a stehování – přípravné práce na šití, které spousta hobby švadlenek považuje za zbytečné.
Rozhodně zbytečné nejsou. Zpočátku sice zaberou dost času, ale ušetří spoustu zničeného materiálu a zbytečného párání. Co si tedy pod těmito pojmy představit a proč jsou užitečné?
KLIČKOVÁNÍ – kličkování slouží ke značení: středů předních dílů, zapínání, umístění kapes, prostě všeho, co má být duplikováno na pravou a levou stranu. – https://www.youtube.com/watch?v=_9poKCgO3BY
STEHOVÁNÍ – každý střih, ať už vlastnoručně narýsovaný nebo vykreslený z Burdy či jiného časopisu, je nutné ověřit, tzn., zda bude fungovat z vybrané látky a na konkrétní postavě.
Ověřujeme tak spoustu nezbytných parametrů. Jsou to ty, které odlišují oblečení na míru od toho koupeného z obchodu. Není nad to, když oděv přesně kopíruje vaši postavu.
Jedná se například o tyto parametry: velikost, sklony náramenic, umístění záševků, volnost či projmutí, u kalhot výšku sedu, správné umístění koleních značek, hloubku průramků, velikost průkrčníku, délku a šířku zad, atd. je jich opravdu hodně.
Také ověřujeme zda se látka v daném střihu chová tak jak jsme si představovali.
A jak se to dělá?
Když výrobek nastříháme, sešijeme ho v ruce stehovací nití (ano je to nit speciálně na stehování, chová se jinak než běžné). Sešíváme pouze základní hrubé díly, tak jako kdybychom je šili (opravdu se nestehuje na stroji velkým stehem!!!). Použijeme klasický přední steh.
Poté si oděv vyzkoušíme a provedeme případné úpravy. Ty provádíme přímo na postavě: sešpendlíme zabrání, poznačíme, kde je třeba povolit, zkrátka vše, co se nám nezdá si na postavě pomocí špendlíků „domodelujeme“ (zde je fajn mít už nějaké základy, abychom věděli, co si můžeme dovolit a co ne). Takto poznačené změny, si zaznačíme na látku křídou, abychom věděli kde později stříhat. Celý oděv rozpáráme (kvůli tomuto párání je třeba speciální stehovací nit – s touto jde velmi lehce) a změny zaneseme opět do papírového střihu, tak jak jsme je naznačili na těle. Střih poté přiložíme znovu na již nastříhaný oděv a doopravíme tak, abychom měli všude stejné švové přídavky.
A je hotovo, v podstatě můžeme šít. Mezi šitím je nutné si oděv průběžně zkoušet, protože šitím, a následným žehlením se vše trochu mění a tvaruje, záleží na materiálu a samozřejmě na naší přesnosti.
Poznámka od amatéra – Martiny:
Dříve jsem stehování vůbec neznala, ale dnes musím říct, že je to jedna z nejužitečnějších činností při šití. Používám ho nejen pro výše popsané přípravy na zkoušku a práci se střihem, ale také všude tam, kde je obtížné provést precizní práci. Pokud mám nastehváno, můžu se spolehnout, že se mi vrstvy látky nepohnou při šití a sešiji tedy výrobek naprosto přesně. Využívám zejména u našívání kapes, nebo když pracuji s „živými“, klouzavými látkami (viskóza, satén, šifon…), u těch popravdě skoro nešpendlím a jen stehuji). Také u úpletů, když jsou hodně pružné, nebo když se jim kroutí okraje.
Také si díky stehování ušetřím po několikahodinové práci následné zklamání z nenositelného oděvu nebo zdlouhavé párání třeba overlockového stehu, což já úplně nenávidím.
Takže stehujte a kdo by stále nevěděl, jak přesně se to dělá, dejte vědět a my v budoucnu s Danielou natočíme video s podrobným návodem.
Daniela, Martina